Kafka, Dick, Chandler, Orwell. Těmito veličinami smutně groteskní městské beletrie se vám přebal knihy snaží přiblížit její obsah. Nelekejte se však. Tato zaklínací formule je tu jen pro přilákání intelektuálního čtenářstva hlavního proudu, navíc je převzata z recenze v L. A.

Times. Zkušený fan ví své. Nový román Chiny Miévilla Město a město zaujme sám o sobě a dokáže být naprosto svébytným. U newweirdovské fikce jsme si už zvykli na zvláštnosti, proto nepřekvapí, že i když je děj vyprávěn v ich-formě, hlavní hrdina je vlastně titulní. Tedy město. A město.

Ocitáme se ve fiktivní zemi kdesi v jihovýchodní Evropě. V malé zemi, kterou tvoří jediný městský stát. Jmenuje se Beszel, ačkoli v zápětí zjišťujeme, že nejde o jedno město, ale o dva celky, které kdysi rozdělily nějaké blíže neurčené historické souvislosti. Podobně jako kdysi Berlín se skládá ze dvou vzájemně si cizích částí: Beszelu a jeho alter ega – Ul Quomy. Avšak na rozdíl od Berlína není město rozděleno žádnou zdí. Obě části se prolínají a existují vzájemně vedle sebe. Na jedné ulici tak máte řadu domů, z nichž některé patří Beszelanům, jiné zase Ulquomanům, některé jsou společné a někde vládne „totalita“ jednoho či druhého. Lidé chodí vedle cizinců, kteří jsou zde fyzicky doma, ale záměrně si jich nevšímají, jelikož v rámci jakéhosi společenského tabu se je i jejich město učí od malička ne-vidět. Zeď mezi městy je jen v jejich myslích.

Do Beszelu jsme vtaženi, když hlavní hrdina, detektiv Tyador Borlú z oddělení závažných zločinů, vyšetřuje vraždu dívky. To, co se zprvu zdálo brutálním masakrem mladé prostitutky, se rázem mění v promyšlené zabití zahraniční studentky archeologie, která se pokoušela najít důkazy o tzv. Orciny, tedy bájných obyvatelích města žijících na území nikoho, v opuštěných prostorách mezi Beszelem a Ul Quomou.

Autor nepokrytě porušuje základní pravidlo detektivky; nedává čtenáři šanci přijít na kloub případu sám. Jistě, jsou zde chvíle, kdy už tušíme a předvídáme – příběh se ostatně odehrává v současnosti, jen na podivně bizarním místě -avšak v realitě, kde fantastické prvky nejsou zase tak neobvyklé. Ostatně o nějaký thriller tu ani tak nejde; jako správná kvalitní fantasy je i Město a město spíš podobenstvím. Nicméně takovým, u něhož až do konce nevíte, co se vám autor snaží říct. Můžete v něm vidět, cokoli chcete. Člověka, který se musí bouřit zkostnatělým tabu; člověka potřebujícího starodávná pravidla k přežití; člověka narážejícího na rozdílné mentality nejen při střetu se Západem, ale i v jednotlivých částech svého vlastního, posttotalitního světa… Jestli vám přijde new weird příliš odtržený od reality a uzavřený sám do sebe, zkuste tohle Město. Možná vám přijde trochu povědomé. Ostatně v původním vydání najdeme na přebalu obraz Starého Města pražského…